Den 11: Soutěska a přesun na Transfagaraš

Možná už s tím povídáním o plánování přestanu, protože to už nejspíš je nudné a hlavně, plány se nám poslední dva dny daří držet, což dle vašich reakcí nuda je – ale samozřejmě si neodpustím, abych nás pochválil.

V noci jsme splai na docela ošklivém místě, hodilo se nám po cestě, byl tam klid, takže splnilo účel, ale kolem byly odpadky, zarostlá křoví, dokonce jsem snad ani nevylezl z auta a hned jsme jeli – tedy výjimečně ani nemám fotku.

Hned ráno jsme se vypravili do města Sighișoara. Bylo (by) to tam fajn, hezké, ale máme jeden velký problém – a to, že žijeme v České republice s Prahou a Českým krumlovem. Městečko fakt hezké je, ale je to tam přelidněné, ta hezká středověká část je malá, výhledy taky nic moc – no prostě jsme zhýčkaní. Ale dovedu si představit, že pro RUmuny to musí být zajímavé – potkali jsme hend několik autobusů s dětskými zájezdy. Nemají vlastně být prázdniny?

Následně jsme rovnou, podle plánu, sedli do auta a dali delší přesun k městu Brașov, tedy kousek pod něj, kde nám byla naším rumunským známým doporučena hezká soutěska s žebříky, mostky atd. Museli jsme k ní dojít od auta přes 3km do docela prudkého kopce, ale musím říct, že to stálo za to. Byli jsme už v podobné v Rakousku, ale tady, díky převýšení, proudu vody pod námi a na to navazující četnosti/výšce žebříků, to bylo ještě o dost lepší! Po cestě zpátky jsme solidně zmokli, i to vlastně byl zážitek. Doteď jsme se tady pekli, ikdyž v Rumunsku méně, než předtím v Maďarsku, ale vlastně déšť až tak nevadil…

Pak mi teda Lůca nedovolila jet na dlaší hrad, že prý nebudeme riskovat další fiasko, ale uznávám, že míra rizika ku nutné zajížďce byla asi neúměrná.

Zjistili jsme, že jsme dneškem zakončili polovinu dovolené, což nás celkem vyděsilo – neskutečně to utíká a zatím jsme se až tak (dostatečně) nepřiblížili k moři, což je hlavní cíl pro děti. Rozhodli jsme se tedy, že na tom zapracujeme.

Vydali jsme se na poslední “turistický” cíl tady v Rumunsku a to je slavná cesta Transfagaraš. Dovolím si krátkou citaci z wikipedie: “Transfagarasan je dle mnoha názorů jednou z nejmalebnějších silnic na světě, v Rumunsku nazývána jako „Cesta světa“ (rumunsky „Drumul din nori”). Jeden z takovýchto názorů vyslovil i Jeremy Clarkson, který silnici navštívil při natáčení jednoho z dílů známého motoristického pořadu Top Gear.”

Jinak jde o silnici dlouhou 169 km, která vede přes pohoří Fargaš. Začátek je kolem 440mnm a nejvyšší bod skoro 2300mnm. Po cestě je milion serpentin a v těchto horách už vážně jsou i medvědi. My jsme pro dnešní noc zastavili na začátku toho zajímavého úseku, dojeli jsme sem v noci na spánek dětí, čímž jsme jim ušetřili cca půlhodinu. Zítra, za světla, už by to mělo být zajímavější.

Kousek od místa, kde spíme, je veliký vodopád, tam se vypravíme hend ráno a pak podle počasí uvidíme, jestli to jen projedeme anebo se vydáme na delší trek (asi celodenní) od nejvyššího bodu dále nahoru až do sedla k skoro nejvyšším horám Rumunska – někam k 2500mnm. To se rozhodne až zítra, podle nálady a počasí.

Jsem zvědavý, jak to tady bude vypadat zítra – teď v noci jsme po cestě potkali jen asi deset aut, ale rumunský známý nám, poradil, ať se sem určitě vydáme, ale rozhodně ne o víkendu – tak jsem zvědavý. Zároveň nám řekl, že se určitě máme vyhnout Bukurešti, že je to tam jen komerce a nic zajímavého – to asi poslechneme, takže odtud už to bude vážně asi jen přesun do Bulharska.

Uvidí se, jestli už zítra nebo (spíš) až pozítří…