Den 2: Na Balaton!

Včerejšek jsem zakončil s nadějí, že by alespoň nějaký plán mohl vyjít – prozradím rovnou, nevyšel..

Lom Mikulov, který Lůca vybrala, vypadal papírově suprově. Trochu nás vystrašila informace, že se jedná o přírodní památku a že je regulován počet osob v jednu chvíli v lomu, ale zároveň nás uklidnila informace na oficiální FB stránce, že v letošním roce zatím fronty nejsou, max. ma 15min.

Když jsme přijížděli, tak nám bylo trochu divné, že na parkoviště se nevejdeme a auta stojí i podél cesty. Potvrzení přišlo záhy – čekačka min. 2h, to fakt nedáme…

Když jsme konečně uklidnili plačící děti, že se v těch čtyřiceti stupních fakt nevykoupeme a jedeme dál, tak jsme vyrazili. Cílem se stal Balaton, nebo se k němu alespoň přiblížit.

Koupačku jsme slíbili jak nejdřív to jen půjde, tak jsme našli moc krásné místo, přímo na hranici CZ/SK, kde tři bagry na řece Moravě vyráběly jez. Stačilo přejít třímetrovou močůvku a už jsme byli na plážičce z bláta kamenů, u které byla koupatelná voda o hloubce 30 cm…

ZÁBLESK NADĚJE

V tom hnusu jsme ze sebe snad smyli nějakou tu “smůlu” (záměrně píšu v uvozovkách, samozřejmě je to sranda, dobrodrůžo a i tak jsme se měli fakt fajn) – od té doby to vypadá dost nadějně…

Potřebovali jsme se najíst, našli jsme na Slovensku nějakou restauraci při cestě. Zastavíme, jdeme tam a zjistíme, že je to jen “s sebou” – jenže místo toho, aby nás vyhlásili, že jsme se zbláznili, tak nám ochotně našli místo, kam si můžeme sednout, skákali kolem nás, jak kolem králů, a na konci se skoro urazili, když jsme jim chtěli dát dýško. Že jsme dostali porce takové, že po nacpání-se jsme si odnesli víc než půlku s sebou a ani k večeři jsme to nedojedli už je jen taková poznámečka…

Maďarsko! Že by návrat zpět ke smůle? Na benzince se snažím koupit dálniční známku. Obsluha že jako žádný jazyk, angličtina vůbec, německy asi tak jako já čínsky, takže na mě mluví maďarsky, já na něj rukama a anglicky. Ani nevím, jak jsme mu vysvětlil, co potřebuju. Odcházim po úspěšném nákupu do auta, ale tam zjišťuju, že maník zadal špatnou SPZku. Jdu to reklamovat (maďarsky), ale bez úspěchu. Jsem odkázán (Maďarsky) na nějaké ředitelství dálniční policie či co, asi 30min daleko – naštěstí po cestě.

KONEC SMŮLY! ?

Dojedeme na místo a tam skutečně je dálniční policie, angličtina zhruba na úrovni mojí francouzštiny (tedy luxusní!), takže zvládáme prohodit i pár vtípků. SPZka vyměněna, můžeme vyrazit.

Obě děti usnuly! Neuvěřitelné se stalo skutečností a opravdu usnuli oba dva, mohli jsme tedy jet a vážně jsme dojeli až na Balaton! Navíc jsme dojeli v osm večer, takže parking a vstup na pláž zadáčo – no neber to.

První pivo v životě Maďarsku. Jdu na bar, už z dálky vidím asi šest píp, říkám si “luxus,” ale ouha! 5 z nich je Staropramen!! Naštěstí šestá je něco místního – slečna na mě kouká trochu divně, ještě si něco se smíchem říká s kolegyní, ale dostávám pivo a nemusím pít staráč..

Koupačka luxusní, kýčovitý západ slunce neméně. Trochu kontrast s tou řekou na hranicích. Klasicky jsme na pláži poslední a děti stejně nechtějí jet. Za své vzaly plány, že dojedeme na místo plánovaného přespání za světla, ať si to tam v klidu očíhneme. Ale je to tu fakt super!

Po asi 15 minutách jsme dorazili na místo. Super klidné, nikde ani noha. Jediným obveslením tak pro nás byl opravdu nadměrný výskyt všemožného hmyzu. Zatáhli jsme všechny moskytiéry, ale zjistili jsme, že nám tam stejně někudy teče.. Netušíme kudy, kontrola nic neodhalila, ale když se dovnitř dostal i sršeň, tak už bylo fakt zle..

Nicméně děti nakonec usnuly, sršně jsme chytili a vyhodili, ostatní hmyzáky taky, takže dobrý. Tak dobrou noc a sladké sny 🙂

Kde jsme spali: 46.9908333N, 17.8866667E