bockelman S denním zpožděním způsobeným mimořádně nikoliv leností/únavou, ale tím, že jsme se přesunuli do Srbska, které není v EU a tudíž tam nemůžeme používat naše mobilní data. Ale to předbíhám.
Už noc nám napověděla, že výlet na jezera nebude v úplně krásném počasí, vzbudilo nás solidní bubnování na střechu. Ráno jsme se sice probudili do celkem hezkého počasí, ale na nebi se honily mraky a celkem to foukalo. To jsme byli v cca 1500mnm, ale čekal nás výjezd do 2100 a následný výšlap do cca 2500..
Nahoře se bohužel potvrdily naše obavy, tedy že počasí se spíš nezlepší, ale naopak. Výprava za pozorováním horských jezer shora z jednotlivých kopců, když je nahoře mlha, není upřímně nic moc. Věřím, že si to dovedete představit.
Aby toho nebylo málo, tak nahoře foukala menší vichřice a bylo odhadem mezi deseti a patnácti stupni.
Snažil jsem se všechny přesvědčit, že je to hezká procházka a že ten vichr semtam mraky/mlhu odfouká, takže občas je i nějaké to jezero vidět – bohužel se mi to moc nedařilo. Po tom, co jsme došli na nejvzdálenější bod (odkud už jdeme zpět k autu a ne od auta) se nálada o něco zlepšila, ale bohužel pouze nepatrně, takže přicházející déšť úplně nepomohl..
Zachránila nás až horská chata u posledního jezera. Problém byl, že jsme v hotovosti měli už jen 7 Lev (v přepočtu něco jako 80 Kč) a výhled, že by se tam dalo platit kartou, nebyl úplně růžový. Zvažovali jsme, jestli je lepší koupit jednu polévku a dva čaje nebo radši čtyři čaje. Nakonec se mi je povedlo přesvědčit, že vezmou částečně i eura, takže jsme si mohli dovolit i luxus v podobě dvou omelet. Nic jiného v nabídce stejně nebylo.
Každopádně jsme se alespoň trochu zahřáli a vyrazili jsme na poslední dva kilometry v dešti k lanovce. Trochu jsme znejistěli, když jsme z dálky viděli, že lanovka stojí. V dešti a vichru by to ostatně nebylo až tak překvapivé, ale nám by to rozhodně radost neudělalo. Naštěstí to byla asi jen polední přestsávka nebo tak něco, protože o pár minut později se zas rozjela.
Abych to tedy shrnul, náš poslední výlet nám úplně nevyšel podle představ. I tak se mi ale prochajda moc líbila, výhledy nějaké byly a my byli na vzduchu. Ale asi jsem byl vážně jediný. Dokonce i Kryštof, který se celou dobu nesl v manduce, většinu trasy brblal, že je mu zima. Ovšem nesmím zapomenout pochválit Lůcu, která dětem zabalila i mikiny i bundy a mně bundu!
Pak už jsme se jen vydali na cestu směr Česko. Měli jsme v plánu dojet co nejdál v rámci Srbska – to nám zhatilo 1,5h dlouhé zdržení na hranicích, ale něco jsme dali.
Noc jsme strávili u nějakého kláštera, ale ráno jsme Ale jen nakoukli do zahrady a vyrazili jsme. Teď jsou dvě hodiny, my máme za sebou asi pět v autě – přejeli jsme celé Srbsko a znovu stojíme v koloně na hranicích. Snad to tady bude rychlejší, zatím odhaduji cca poloviční čas.
Nakonec jsme si vymysleli ještě jeden (teda dva) plány a to právě v ČR. Rádi bychom dnes, v nějakém rozumném čase, dorazili do Mikulova, kde si chceme najít nějaký sklípek a dát si tam s Lůcou večer nějakou degustaci. Tak uvidíme, jestli alespoň tenhle vyjde.. Zítra pak, pokud bude hezky, dáme asi ještě jeden aquapark, v Pasohlávkách a pak už jen zážitková cesta po D1…
DOPLNĚNÍ: Tak jsem to samozřejmě zakřikl – na hranicích Srbsko-Maďarsko jsme strávili přesně dvě hodiny a plán se sklípkem se nám pomalu rozplývá, ale uvidíme…
Ahojky, máš skvělou ženu, že vás všechny tak myslí :-). I to málo fotek vypadá, že tam mohly být nádherné výhledy, ale na vaší skupině je fakt vidět, že sis to užíval sám :-). Šťastnou cestu domů a moc se na vás těšíme :-). M