Den 4: Zjišťujeme, jak zacházet s naším autem

To ranní probouzení v přírodě mě snad neomrzí! Zatím jsme nevjeli do kempu a myslím, že poprvé to bude ve chvíli, kdy se mi vybije počítač a blog se mi nebude chtít psát na telefonu/tabletu…

Abych volně navázal na to naše plánování a nezklamal ty, kteří nám věří, že zas nějaký plán nevyjde, tak můžu rovnou říct, že oproti včerejším očekáváním jsme na kole nebyli a lodí taky nejeli 🙂 Alespoň děti si ráno na chvilku na kolo sedly a jeli prozkoumat okolí.

To se nám velice hodilo, protože jsme potřebovali najít záchod. Abychom si rozuměli, naše auto samozřejmě záchod má, překvapivě dobře použitelný, ale má to jednu nevýhodu. Odpad z něj se ukládá do nádrže o objemu cca 15 litrů, takže logicky je potřeba ji jednou za čas vyprázdnit… A protože nejsme čuňata, tak to nebudeme dělat do pole, ale na místě k tomu určeném…

Tak tedy děti našly záchod. Z venku to vypadalo na hezké kadibudky a uvnitř byly.. Kadibudky. Ale ne hezké. Kdybych potřeboval vykonat potřebu, tak bych si to dvakrát rozmyslel a pak šel někam do lesíka. Tady naštěstí vedle dvou nechutných byla “příprava” na třetí v podobě díry do země – tam jsme tedy vylili co bylo třeba. Úspěch!

Pak jsme se rozhodli (už včera, plán s úspěchem!), že se zajedeme podívat na blízkou rozhlednu s výhledem na Balaton. Bohužel naše ne zcela rychlé vypravování se projevilo i tady a tak jsme na místo pod kopec dorazili kolem 11h, tedy v době, kdy už opravdu nebylo příjemně.

“Kilometr a něco do kopce, ale je to lesem, bude to v pohodě.” Bohužel někde byl v prosekávání cesty dost poctivý a slunce nad hlavou díky času nám úplně nepomáhalo. Ale výhled byl super!

Ale zpět k autu. Zbývají dva další “problémy”. Jedním je doplňování vody, kterou používáme pro vaření a mytí. To jsme už jednou dělali, ale “trapně” na benzínce, tak to ani nestálo za řeč. Dneska jsme nejdřív našli jednu luxusní pumpu na parkovišti pod rozhlednou, jenže tam se nedala přišroubovat hadice (nebyl závit). Po půlhodině pokusů jsme nalili dva kanystry ručně, ale to je fakt vopruz, tak jen aby byla jistota něčeho drobného v nádrži.

Při cestě na rozhlednu jsme šli kolem hřbitova. A co bývá na hřbitovech? Voda! Po chvilce rozhodování o taktnosti našeho nápadu jsme si řekli, že těm, co tam leží, voda chybět nebude a ostatní nás snad neuvidí. No potkali jsme jednoho živého a ten se nám jen smál a byl v pohodě.. Další problém tedy vyřešen.

Poslední problém bylo vyprázdnění nádrže na odpadní vodu. Od včerejška nám v autě něco smrdělo, původně jsme mysleli, že to je právě záchod, ale při vypouštění vody jsme cítili, že to bylo spíš tohle. No nebudu to protahovat, i tady nám posloužilo parkoviště u hřbitova. Respektive vodu jsme nabírali přímo mezi hroby, vypouštěli jsme naštěstí na parkovišti do kanálu. Tady nás vidělo lidí více a koukali na nás trochu divně, ale asi prostě jen neviděli tak hezký děti nebo tak něco…

Konec bloku ohledně údržby auta.

Vyřešeno, co bylo třeba vyřešit, tak hurá na koupačku. Dnešní pláž nebyla tak dobrá, jako ta z prvního dne, ale furt více než solidní. Pivo Kozel, řecký kebab talíř k jídlu byl výrazně lepší. Děti jsme zase nemohli dostat z vody, po včerejším dni stráveném v aquaparku jim nevadilo, že tady byly tobogány jen dva. I taky se dokázaly zabavit na hezké dvě nebo tři hodinky.

Za zmínku stojí snad jen to, že ikdyž je pětatřicet ve stínu a každé normální dítě do sebe láduje jednu zmrzlinu za druhou, tak naše děti, když uviděly cukrovou vatu, tak bylo rozhodnuto…

Původně jsme mysleli, že se dnes přiblížíme Budapešti, ale vedro nás přesvědčilo zůstat. Večer po koupačce jsme dojeli na hezké místo na druhé straně jezera, nejvyšší bod v okolí, ještě s rozhlednou a zase krásným výhledem. Ten si asi víc vychutnáme ráno. Máme v plánu nahoře posnídat..

Jinak se plán Budapešť přesouvá na zítřek. Koupání by mělo být nějaké kratší a cíl je vyrazit kolem třetí-čtvrté, děti by ideálně mohly usnout a my si město projdeme večer, kdy už bude snad alespoň trochu dýchatelno. Tak uvidíme, jestli to tentokrát vyjde…

Kde jsme spali: 47.0366667N, 18.0944444E