Den 9: Korvínův hrad a hodně cestování

My se prostě plánů nevzdáme! A Basta! Ikdyž většina z nich nevyjde, beztak to děláme jen kvůli vám, abyste se nám mohli smát. Žejo, Honzo. Vlastně proto každý den píšu, co je v plánu na zítřek, aby bylo jasné, co se nestane. Stejně tak tomu samozřejmě bylo i dneska.

Město jsme navštívili, to je pravda, protože jsme už vážně neměli co jíst. Tedy hned po probuzení jsme sjeli dolu z hor, díky tomu jste včerejší článek měli k dispozici už dopo a ne až teď v noci. Dali jsme si luxusní snídani s opravdovým cappuccinem, ovocnými freshi a pannini. Dlouho jsme tak rádi neviděli Penny market, protože hrozilo, že zásoby budeme muset dělat v nějakém místním “mini marketu” a to fakt nechceš…

Zároveň padlo rozhodnutí, že kašleme na jeskyni. Byl by to už třetí den v řadě a místo toho jsme se vydali k jednomu známému hradu. Rovnou můžu prozradit, že to byla chyba, ale po bitvě je každý generál, že jo.

Jeskyně by byla na sever, hrad na jih, ale pak zas na sever kvli tomu solnému dolu, který vynechat nechceme. Mimochodem plán na zítřek, kterému fakt věřím, že vyjde!

Tak tedy jedeme k hradu, po cestě stojí za zmínku snad jen nutnost čerpačky kvůli naftě (a Lucčinýmu záchodu), kdy jsme zastavili na nějaký mini-noname-vesnický, která nás nakonec mile překvapila, protože jsme si tam mohli udělat fullservice na autě – tedy vylít jednu část tekutin (nebudu zabíhat do detailů) a naopak doplnit pitnou vodu. Jo a ve Waze byla označena policie měřící radarem, kde fakt auto stálo, takže i tady Waze frčí!

Dojeli jsme k hradu v městečku Hunedoara (jeden z několika názvů Hradu, další pak je Korvínův hrad) – dali jsme si jídlo v pravděpodobně nejdražší restauraci v okolí, luxusně vypadající, přímo pod hradem, kde jsme za celou rodinu utratili v přepočtu kolem 500 Kč – jejich ceny se mi líbí..

Co se mi naopak moc nelíbilo bylo vstupné na hrad – je to očividně extrémně turisitcká záležitost, která si to ale nezaslouží. To nejlepší, co bylo k vidění, bylo vidět zvenku. Uvnitř probíhá rozsáhlá rekonstrukce, ikdyž už pravděpodobně několik let, ale takhle “zprasenou” památku jsem ještě neviděl. Fakt by mě zajímalo, co by tomu řekli naši restaurátoři a památkáři. Nicméně zvenku byl hrad fakt krásnej.

Pak bylo v plánu (ano, záměrně používám to slovo furt dokola) jít se vykoupat. Nejdřív jsme našli nějaký zatopený lom. Překvapilo nás, že narozdíl od všech cest/necest, kam se dá zajet autem a nikdo nic neřeší, tady byl hlídač u závory. Ikdyž neuměl ani slovo anglicky, tak jsme pochopili, že tam se koupat nemůžeme. Snažil se nám doporučit nedalekou přehradu (kam jsme stejně původně mířili), ale nějak už nám nedokázal doporučit, kde přesně se koupat. Nebo my mu nebyli schopni rozumět.

No abych to neprotahoval, objeli jsme u přehrady pět míst, nikde se nedalo dostat k vodě, až z toho zašlo slunce, takže když jsme se tam konečně dostali, nikomu už se do vody nechtělo. Vypravili jsme se tedy na cestu zpět na sever, k městu Turda, kde zítra skutečně navštívíme solný důl. Spíme totiž od něj asi dva kilometry, tak to by v tom fakt byl čert, aby tohle neklaplo. Obecně ale nutno říct (bohužel), že dnešní den byl takový nějaký nudný, hodně času v autě, navíc zbytečně, protože hrad za to nestál, koupačka nebyla, ale nedá nic dělat – každý den nemůže být neděle.

A dál? Zatím nevíme, tedy tady snad nemá co nevyjít. Nejspíš se zase budeme chtít vrátit do hor, protože civilizace za dnešek (a zítřek) nám zase na pár dní bude stačit…

Jo a mimochodem, dneska se žádné z našich dětí nezranilo!