Den 15: Poprvé v kempu

Dnešní blog bude stručný.. Podle plánu jsme hned ráno/dopoledne odjeli směr Varna. Teda já myslel, že budeme u Varny, ale chybí nám k ní ještě cca 60km. Jsme v moc hezkém kempu, teda samozřejmě to nejde srovnávat s nádhernými kempy v Rakousku, které jsme si otestovali na začátku července, ale zhruba podobný rozdíl je to taky od toho včerejšího, kam jsme jeli na kole.

Cesta byla celkem bezproblémová, až na to, že střevní potíže, které měla poslední dva dny Emma, dneska dostal i Kryštof a to ve vší parádě – “chodí” asi tak co dvacet minut, takže i během cesty jsme museli dvakrát zastavovat a ani tak jsme to nezvládli na konec s čistými trenkami..

Mimochodem ještě dlužím důvod, proč vlastně jedeme do kempu. Pozorný čtenář ví, že jsme zatím v žádném nebyli, líbí se nám v přírodě a obecně moc nevyhledáváme lidi. Pominu to, že je úúúplně náhodou zrovna vedle jedno z nejlepších golfových hřišť na světě, ale jak jsem psal o Emíkově potížích, tak ty způsobily, že už nemá čisté kalhotky a my potřebovali pračku. Proto PLÁN na kemp. Nicméně absolutní NUTNOST kempu způsobil až dneska Kryštof, protože náš záchod byl naplněn tak, že se již nedal použít a my tak nutně potřebovali místo, kde ho vyprázdníme..

Při vjezdu na hlavní silnici (fakt asi 300m od hranic) jsme zjistili, že potřebujeme “dálniční” známku – je nutná i na silnice první a druhé třídy. Respektive uvědomili jsme si to, když jsme minuli benzinku. Zjišťujeme, kde je další – “asi za 13km, tak snad nebudeme mít smůlu na policajty.” Jenže tam známky neprodávají.

Neprodávají je ani na další benzince o 10km dál.

Odkázali nás až na větší “město” těsně před naším stanovištěm. Tm jsou benzinky dokonce čtyři, ale úspěšní jsme byli až na poslední – je to proto, že to není známka, ale mají tam online automat, kde si to člověk “nakliká” sám. Naštěstí žádná kontrola po cestě nebyla, ale docela jsem se bál, jestli nebudou někde číhat a trestat lemply, jako jsme my.

Po příjezdu jsme pečlivě rozbalili auto, konečně si připadám, jak správný “turista” s obytňákem, které známe z kempů (třeba právě v Rakousku) – hezky vytaženej kobereček, markýza, stůl se židlema – fakt pohodlí jak doma. Není tu sice pláž (přímo v kempu), za to je tu miniaturní bazén. Takže děti jsou v něm a v sedmém nebi. Na co moře u moře, že jo..

Když jsme je konečně přesvědčili, že bychom mohli vyrazit na jídlo, bylo skoro pět hodin. Došli jsme na pláž do hezké “rybí” restaurace, bylo to tam moc dobré. Jsem rád, že jsme se nenechali odradit včerejším zážitkem, dnešek Bulharsku celkem napravil reputaci.

Ještě jeden zážitek stojí za zmínku – v jednom z předchozích dnů jsem vám (myslím?) zatajil, že se Lůce povedlo zabouchnout zamčený obytňák s klíči uvnitř – naštěstí jsme mimořádně nechali otevřené okno, tak jsme jím dovnitř prostrčili Emmu a ta zevnitř odemkla. Dneska se Lůce povedla ještě lepší věc – vyhodila klíče (samozřejmě od zamčeného auta) do kontejneru – takového toho, velkého, kovového, co býval na sídlištích před 20 lety.

Zjistili jsme to, když jsme se vraceli z bazénu, takže všichni v plavkách, u sebe nic. Naštěstí si to Lůca uvědomila celkem rychle a nehledali jsme dlouho. Kontejner byl plný cca z poloviny, což by nám normálně nahrávalo. Akorát jak se je snažila vytáhnout, tak je posunula a zapadly níž, takže na ně už dosáhnout nešlo. Po ruce byl Kryštof, kterého jsem chtěl spustit po hlavě, že ho budu držet na nohy. Nejdřív mu to přišlo jako sranda, ale když měl hlavu na úrovni vstupu do popelnice, tak se začal vzpouzet, takže nejen že klíče nevytáhl, ale ještě se chytil nechutnýho okraje.

No nakonec to dopadlo dobře. nemuseli jsme lézt dovnitř, povedlo se je vytáhnout improvizovanou udicí z klacku, ale bylo to teda napínavý. Fotodokumentaci bohužel nemám…

V podvečer už měl být klídek, že si děti budou hrát na hřišti, vedle kterého máme zaparkováno – najednou se kolem našich dětí ale postupně začínají srocovat další, Kryštof navíc ochotně vytahuje auťáky a dinosaury, takže za chvíli jsou všichni kluci přemístěni z hřiště u nás na koberci a máme tu školku. V jednu chvíli jsme tu měli najednou osm dětí.

Zítřek je zatím ve hvězdách – máme v plánu aquapark pro Lůcu s dětma a golf pro mě, ale uvidí se podle Kryštofovy schopnosti udržet stolici – v dnešním stavu by do aquaparku nemohl. Především podle jeho stavu se uvidí, jestli tu budeme zůstávat další den anebo už zítra pojedeme zas spát někam “na divoko.”