bockelman AKTUALIZOVÁNO – Dnešní den byl speciální, měli jsme totiž každý svůj program, Áda konečně provětral hole na golfu, navíc údajně na jednom z nejhezčích hřišť široko daleko (pro znalé Thracian cliffs golf), a já vyrazila s dětma do aquaparku.
A teď je 23hod a všichni včetně Ády spí, nechápu, asi ho to popojížděni buginou nějak zmohlo..
Nudná galerie, jen golf – pro golfisty..
Ale popořádku, den jsme si všichni užili, Adam vypadal po hře vysmátej jak sluníčko, takže mu ani nevadilo, že na nás hodinu čekal na parkovišti, než se mi podaří děti vykopat z bazénů, a my po prvotním rozčarování z toho, že děti nepustí na žádný z velkých tobogánů, taky.
V každém aquaparku mají ofiko uvedené výškové limity pro vstup na jednotlivé atrakce, ale že to budou zrovna v Bulharsku důsledně dodržovat jsem nečekala. U každého tobogánu stál plavčík a donutil děti stoupnout si k měřidlu, min výška byla 120 cm, Emma má 118 a ani tu se mi nepodařilo ukecat. Naštěstí tobogány miluju i já, takže jsem je několikrát otestovala. Uznávám, že dva byly docela přísné.
Chvilku po 16hod jsme všichni zpět v autě a vyrážíme na cestu. Rozhodujeme se, že jednu z nejoblíbenějších pláží Bulharska, zlaté písky, oželíme, protože máme obavy, že tam bude hlava na hlavě a vyrážíme ke skalnímu klášteru Aladža, který se nachází na kopci nad Zlatýma písky, že to okoukneme aspoň z vrchu. Bohužel zjišťujeme, že klášter zavírá v 17hod, což o 10 min nestíháme, ale nevadí, máme v záloze náhradní plán – rozhlednu vzdálenou asi 600 metrů.
Co je pozitivní, rozhledna má i v půl 6 otevřeno, tím ale pozitiva končí. Rozhlédne je zrezlá kovová budka, ke které vede klasický, taktéž zrezlý žebřík do výšky odhadem 30 metrů. Děti chtějí samozřejmě nahoru, takže vysíláme tatínka na výzvědy a po chvíli všichni lezeme.
Já se jinak výšek nebojím, ale když stojíme všichni nahoře, mimochodem výhled nádherný, a kovová rozhledna se hýbe, začínám panikařit a v hlavě mi jedou novinové titulky: Rodina z České republiky se zřítila ze 100 let staré rozhledny u známého bulharskeho letoviska zlaté písky. Adam se mi směje, u něj totiž stále převládá iracionálních strach ze žraloků (a v Rumunsku medvědů) a to i přesto, že jsem dohledala, že v Černém moři není jediný případ napadení člověka žralokem.
Každopádně i rozhlednu jsme přežili a pak se už jen přesunuli na místo dnešního přespání cca 6 km od mysu Emona, který máme zítra v plánu navštívit.
DOPLNĚNÍ: Jak jste pochopili, vzhledem k mému vytuhnutí mě zasoupila Lůca. Odteď už ji samozřejmě nechám psát až do konce, ale to jí neříkejte. Každopádně já chtěl jen v rychlosti doplnit ještě jeden příběh, který Lůca nepochopitelně vynechala.
Při přesunu po aquaparku jsme se zastavili v Lidlu. Byla to naše první návštěva obchodu a nevěděli jsme, že kvůli covid opatření jsou v obchodě nutné roušky. Vešli jsme dovnitř, po chvilce nás vyhmátla taková poctivá paní hlídačka. Chvilku zkoušíme argumentovat, ale bez úspěchu.
Já běžím do auta pro roušky (naštěstí máme) a Lůca čeká u vchodu s dětmi. Notně naštvaná podotýkám. Když přicházím, tak vidím, že Lůca se s paní znovu hádá (paní neuměla anglicky) a následně je (Lůca) vykázána úplně ven. Zrovna přicházím, tak jdeme zas dovnitř. Paní se tváří jak kedlubna.
Nákup pekelnej, milion lidí, což na náladě nepřidá. Ale pokračování mělo přijít po zaplacení. Máme jen ten ruční košík (nemáme mince) a chceme si ho vzít k autu. Zapípá brána proti krádeži a už je u nás znovu naše nová kamarádka. Ne, v žádném případě si tento košík vzít k autu nemůžete! Tady si to přeskládejte do malého na kolečkách a ten můžete. Logika 1000! No jak říkám, Lůca má novou kamarádku. Emma to jen vylepšila slovy “maminko, proč jsi na nás taková nazlobená?” Vysvětlit, že to opravdu nebylo na ně, jsme naštěstí zvládli…
Rozhledna je teda hustá a vy jste odvážní, že jste to dali 👍 už vidím, jak by mi některé z našich dětí řeklo, že dolů to nedá 🙈😂 i když já bych tam asi ani sama nevylezla 😂 a byly Zlaté písky aspoň z výšky tak krásné?